Hrad Bítov | Petr Pechač

Hrad Bítov byl prvně písemně zmíněn v roce 1046 v zakládací listině kapituly ve Staré Boleslavi. Původně zde stávalo dřevěné hradiště, a to od časů Velké Moravy. Hrad pravděpodobně založil kníže Břetislav I. (1003 – 1055). V roce 1085 se o Bítově hovoří jako o zeměpanském hradu spravující bítovskou provincii. Dřevěnou stavbu nahradila kamenná, ze které se zachovala břitová západní věž.

Roku 1233 došlo k dobytí hradu rakouským vévodou Fridrichem Bojovným. Dnešní nejstarší část hradu byla postavena na jeho příkaz – útočištná věž. Stejný rok byl ale datem kapitulace hradu markraběti Přemyslovi. Dále čelil ještě husitským a švédským vojskům.

Mezi královské hrady se začal hrad Bítov počítat v roce 1277. Roku 1298 se na panství usazuje rod Bítovských z Lichtenburka. V roce 1306 vymřeli Přemyslovci po meči a následující rok se dostal hrad Bítov jako léno Lichtenburkům. V tomto období se hrad dost přestavoval. Střed se přesunul výše na ostroh, kde bylo postaveno opevnění, další tři věže a nové obytné stavení. Roku 1334 byl na hradním nádvoří postaven nový kostel Nanebevzetí panny Marie.

Po vymření Lichtenburků po meči nejprve zdědily panství sestry posledního mužského dědice Jindřicha z Lichtenburka. Ludmila však roku 1576 prodala Bítov Wolfu Streinovi ze Švarcenavy. Jeho syn Hanuš Wolfart nechal nákladně přestavět zámek v Uherčicích. Žil si po vzoru renesančních kavalírů, pořádal hostiny, tance, freje a finance se rapidně snižovaly. Po zadlužení začal rozprodávat rodový majetek. Hrad Bítov byl prodán Jankovským z Vlašimi. Hrad Bítov koupil Fridrich Jankovský z Vlašimi, patřící k nejmocnějším moravským šlechticům v době pobělohorské. Na jižních hradbách nechal postavit hospodářské křídlo s proslulým pivovarem. Jeho synem byl Hynek, známý poradce císaře Ferdinanda III., který mimo jiné napsal Apotíku koňskou, poddaným půjčoval na výpalné během vpádu Švédů a také zachránil hrad vyvalením sudů s bítovským pivem. V roce 1638 došlo k rozšíření hradního kostela a k vybudování paláce s arkádovým nádvořím a také vznikla prochoditá věž. Hynkův syn se pomátl na rozumu a spravování hradu se ujímá jeho manželka Alžběta. Maximilán II. Jankovský z Vlašimi se spřízní s rody Daunů a Ditrichštejnů. Rod Jankovských vymřel roku 1734 a ohledně dalších majitelů se vedla dlouhá jednání. Nakonec drželi hrad hrabata z Daunu, kteří vymřeli roku 1904. Za panování Daunů se dělají další stavební úpravy – místo studny byla postavena kašna, vzniklo severní křídlo s kuchyní a sýpka začala sloužit jako divadelní sál. Nechybí ani empírová kočárovna s konírnou, lesopark a zahrada doplňují rotunda, jezírko lásky a studánka.

Poté se na hradu často mění majitelé – starý slovanský rod Haugwitzové z Náměště nad Oslavou, malopolský šlechtický rod Zamojski a Radziwillové s litevským původem. V roce 1912 kupuje panství poslední soukromý majitel baron Jiří Haas z Haasenfelsu a po jeho smrti v roce 1945 přebírá hrad Bítov československý stát. Jiří Julius Haas se na Bítově objevil až v roce 1921, kdy se vrátil z fronty. Tehdy mu bylo 35 let, měl spory s matkou, byl mládenec a pobíral velkou apanáž. Baron měl židovský původ, netajil se svým antifašistickým postojem a s ostatními šlechtici se moc nestýkal. Mezi jeho velké vášně patřila zvířata a ženy. Nikdy se neoženil. Zajímavostí je, že měl okolo osmi desítek přítelkyň, které si evidoval a dokonce jim odkázal dost velké jmění. K lidem v okolí se choval přívětivě, občas jim platil útratu v hospodě, hostil je.

Baron miloval zvířata, nesnesl jejich zabíjení, zajímaly ho jízdy na koních, zoologie. Založil v té době jednu z největších soukromých zoologických zahrad. Bylo tu hodně výběhů a voliér, velký psinec, akvária, terária. Měl svou oblíbenou lvici se jménem Mietzi-Mausi. Jelikož se od svých nejvěrnějších zvířecích přátel nemohl odloučit, nechával si je vycpat – vycpaných psů je na hradě 51, dále je tu sbírka vycpaných a přioděný veverek a koček – jedná se o takovou zvířecí travestii. Založil také psí hřbitovy. Celou válku strávil baron na hradě mezi zvířaty. V květnu 1945 za ním přišli partyzáni a představitelé KSČ. Měl být odsunut do Rakouska. Situaci špatně nesl a zastřelil se. Ovšem rovněž se říká, že byl zavražděn.

Zdroj: http://hradbitov.info/